Chudý a opuštěný učitelský pomocník na třebenické škole o ní se zaujetím vyprávěl svým žákům. Jednou v noci se mu ve snu mu Bílá paní zjevila a pravila: "Je mi tě líto pro tvoji chudobu a proto ti pomohu. Než udeří půlnoc, jdi na Hazmburk a vstup do starých sklepení. Tam najdeš pomoc. Ale to ti povídám, nesmíš se cesou ani jednou ohlédnout!"
Pomocník se probudil a poslouchal roh ponocného. Když dopočítal jedenáctého zatroubení, vyskočil a pospíchal na Hazmburk. Po křivolakých schodech sestoupil do nejhlubšího sklepení. Sotva ušel pár kroků, zaleskla se před ním hromada zlata, která se třpytila ve světle měsíčních paprsků. Pomocník si chtěl nabrat něco z toho bohatstvím, ale v tom zaslechl hrčení kočáru. Zapomněl na varování Bílé paní, ohlédl se a spatřil překrásné koňské spřežení. V kočáře spatřil pana vrchního, který na něj upíral přísný pohled. Pomocník se zalekl vrchnosti, hluboce se uklonil a najednou se ocitl zpátky ve svém chudém pokojíku. V tu chvíli zakokrhal první kohout. Pomocník vyhlédl z okna a spatřil měsíc, který právě zacházel za kostelní věží. Od té doby se mu již Bílá paní nezjevila.